Embedded Files
Natálie Bražinová, aktualizováno 11/2023
Všichni se dříve nebo později dostaneme do situace, kdy nám zemře někdo blízký a řeší se, kdo co po zemřelém dostane. V případě, že zemřelý, kterého zákon nazývá zůstavitelem, nezanechá žádné instrukce, jak s jeho majetkem naložit, “zákon” jeho majetek rozdělí místo něj. Ne vždy je tato situace však optimální. Setkávám se ve své praxi pravidelně s tím, že klienti nemají přesnou představu, kdo na co bude mít po jejich smrti mít nárok.
Nejprve si tedy pojďme říci, jak to bude, pokud zůstavitel neprojevil svou poslední vůli, tj. neexistuje závěť ani dědická smlouva. V tu chvíli nastupuje dědická posloupnost ze zákona a občanský zákoník rozlišuje tzv. dědické třídy.
třída
dědí zůstavitelovy děti a manžel/ka (či registrovaný partner)
pokud nedědí některé dítě, dědí jeho děti nebo další potomci téhož předka
dědí stejným dílem
v této skupině nemůže manžel/ka dědit samostatně
třída
v případě, že zůstavitel neměl potomky, dědí manžel/ka, rodiče zůstavitele a osoby, které žily se zůstavitelem ve společné domácnosti nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí a které z tohoto důvodu pečovaly o společnou domácnost nebo byly na zůstavitele odkázány výživou
i v této třídě dědí dědicové stejným dílem, manžel/ka však vždy nejméně polovinu
osoby spolužijící nemohou podle právní úpravy dědit v této třídě samy (obdobně jako manžel/ka v 1. třídě).
třída
nedědí-li manžel/ka ani žádný z rodičů, dědí společně sourozenci zůstavitele a osoby, které žily se zůstavitelem ve společné domácnosti nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí a které z tohoto důvodu pečovaly o společnou domácnost nebo byly na zůstavitele odkázány výživou.
tyto osoby dědí pouze tehdy, pokud nedědí dědicové první třídy, ani manžel/ka a rodiče zůstavitele v rámci třídy druhé
dědí stejným dílem
nedědí-li některé ze sourozenců, dědí jeho děti stejným dílem (ale již ne děti jeho dětí)
třída
dědí prarodiče zůstavitele, a to v případě, že nedědí žádný z dědiců 3. třídy
dědí stejným dílem
třída
dědí prarodiče rodičů zůstavitele, a to za předpokladu, že nedědí žádný z dědiců čtvrté dědické skupiny
prarodičům otce zůstavitele náleží jedna polovina dědictví a druhá náleží prarodičům matky. Obě dvojice prarodičů se přitom dělí rovným dílem o polovinu, která na ně připadá. Pokud jeden z prarodičů nedědí, případně uvolněný podíl druhému z prarodičů otce nebo matky, se kterým tvoří dvojici. V případě, že nedědí ani jeden z nich, připadne jejich polovina druhé skupině prarodičů
třída
dědí děti dětí sourozenců zůstavitele a děti prarodičů zůstavitele, a to v případě, že nedědí žádný z dědiců v 5. třídě. Děti dětí sourozenců zůstavitele jsou vnuci sourozenců zůstavitele a děti prarodičů zůstavitele jsou jeho strýcové a tety.
dědí stejným dílem
Pokud vám výše uvedená zákonná posloupnost nevyhovuje, je na místě zamyslet se nad pořízením listiny pro případ smrti (závěť, dědická smlouva, dovětek). Podíváme-li se na zákonem stanovené dědické třídy, je zřejmé, že zákon preferuje soužití v rámci manželství. Nicméně v současné době stále více lidí spolu žije “na psí knížku”. V takovém případě je vždy lepší svou poslední vůli sepsat, jelikož partner musí prokázat existenci společné domácnosti a péči o tuto společnou domácnost nebo závislost na péči zemřelého. To rodinní příslušníci nemusí. Ani desítky let nefungující vztahy v rodině nemají vliv na zákonný dědický podíl. Pokud se tedy nechcete dočkat toho, že například váš partner přijde zkrátka a váš majetek zdědí někdo z rodiny, u koho si to skutečně nepřejete, je zapotřebí to řešit ještě za vašeho života. Navíc spory o majetek v rámci dědického řízení, bohužel nejsou nic nestandardního.
Spousta lidí se do toho nechce pouštět, jelikož si nejsou jisti, jak to vlastně mají udělat, komu co mohou dát a zda jim k tomu zákon dává nějaké hranice. Často se setkávám s tím, že mají pocit, že by vyjádřením své poslední vůle mohli v rodině napáchat více škody než užitku.
Pojďme se nejprve podívat na základní a nejjednodušší projev vůle, který můžete sepsat nejen s notářem ve formě notářského zápisu, ale i z tepla vašeho domova, a to je závěť. Pokud se rozhodnete pro vlastní zpracování, je zapotřebí, aby závěť splňovala zákonné náležitosti. Závěť můžete sepsat vlastní rukou a podepsat nebo sepsat elektronicky a vytisknout, avšak v tomto případě ji musíte podepsat přede dvěma svědky současně přítomnými a prohlásit, že listina obsahuje vaši poslední vůli. Tito svědci rovněž podepisují listinu obsahující závěť. Zde je důležité mít na paměti, že svědci by měli být nezaujatí a tím pádem by to neměl být nikdo z dědiců či z okruhu jejich rodiny. Datum, kdy jste závěť sepsali, povinnou náležitostí není, nicméně doporučuji ho uvést. Hotovou závěť následně uložte tak, aby se v případě vaší smrti našla, např. u nějaké důvěryhodné osoby, popř. u notáře.
Je rovněž zapotřebí si uvědomit, že pokud se rozhodnete majetek po své smrti distribuovat jinak, než stanoví zákon, existují určité mantinely, ve kterých se musíte držet. V případě, že máte děti (nedědí-li, pak jejich potomci, tj. vnuci, pravnuci), které se dědictví po vás nezřekly a neexistují důvody pro jejich vydědění, nelze je z dědictví zcela vynechat. Zákon děti označuje jako tzv. nepominutelné dědice. V případě, že se jedná o nezletilé dítě, musí dostat alespoň ¾ toho, jako by dědilo ze zákona. Pokud je dítě již zletilé, musí dostat alespoň tolik, kolik činí ¼ jeho zákonného podílu. Takže v případě, že v závěti své potomky vynecháte, nemají sice právo na podíl z vaší pozůstalosti, ale ostatní dědici jim poměrně musí vyplatit částku rovnající se hodnotě povinného podílu (v odůvodněných případech může soud povolit splátky na povinný díl nebo odklad jeho splatnosti).
Závěť můžete kdykoli jednostranně měnit, odvolat nebo sepsat úplně novou. Tím se původní závěť ruší.
Máte-li ve vztahu ke svým dědicům nějaké podmínky nebo přání, můžete závěť (ale i mimo ní) doplnit o tzv. dovětek. Například chcete, aby váš vnuk zdědil vaše auto, ale rádi byste, aby nejdříve dostudoval. Takovou situaci je právě možno řešit dovětkem.
Svou poslední vůli můžete projevit i v tzv. dědické smlouvě. Tato možnost v českém právním řádu existuje relativně nově, a to od roku 2014 a je vhodná např. v situacích, kdy chcete, aby vám váš budoucí dědic uhradil ještě za života nějakou částku. Narozdíl od předchozích forem musí být dědická smlouva vždy ve formě notářského zápisu. Dědická smlouva mu pak dává o něco větší jistotu než závěť, že slíbenou věc skutečně zdědí, jelikož dědická smlouva je dvoustranný právní úkon, který nelze jednostranně měnit či rušit. Je však nutno zdůraznit, že ačkoli se zavážete, že nějaká věc po vaší smrti připadne konkrétnímu dědici, nadále máte možnost s touto věcí bez omezení nakládat. Můžete tak klidně prodat nemovitost, která je předmětem dědické smlouvy.
Pokud byste chtěli, aby po vaší smrti dostal nějaký majetek někdo, kdo nepatří do okruhu vašich dědiců, je zapotřebí mu to odkázat (odkaz může být např. součástí závěti, ale i mimo ni). Může se například jednat o osobu, která se o vás starala ve stáří nebo můžete odkázat část majetku na dobročinné účely apod. Dojde tak k vynětí odkázané věci z dědictví a dědic bude povinen na základě vašeho odkazu vybrané osobě věc vydat. Taková osoba nespadá do okruhu dědiců a nedědí tím pádem vaše dluhy.
A víte, že s “rozdělováním” majetku svým potencionálním dědicům můžete začít již za svého života, aniž by vás to případně omezilo či ohrozilo? Můžete jim například zakázat, aby vámi darovanou věc prodali, uložit jim povinnost se o vás starat apod.
Pokud si nevíte rady nebo vás zajímá více o této problematice, neváhejte se na mě obrátit.
Report abuse